Alžběta Doležalová
Ruch města, spousta lidí, všude samý auta, nečistý vzduch.
Chci pryč.
Pryč z města, útéct před lidmi, útéct sama před sebou, někam,
kde bude klid.
Na okraji mého města se takové místo nachází. Městská divočina. Skrytá zákoutí jen pro mě. Místo, které v sobě skrývá tajemství. Místo s obrovskou neočekávaností. Skrytý svět.
Když tam vcházím, mám pocit, jako bych šla ze světla do tmy a stala jsem se jeho součástí. Město
jako by zůstalo za mnou.
Jsem tu sama. Prožívám tu radost i smutek. Příroda mě vždy nakopne k něčemu jasnějšímu.
Obloha mě nekonečně přesahuje a vnímám sebe, jako bych byla čehosi účastna. Cítím se tu, jako
bych se vyňala z jakéhosi řádu světa.